Městská policie Jablunkov slaví 30 let od vzniku

Počátky 90. let, Mariánské náměstí a dům s číslem popisným 14, prostor nad současným papírnictvím a v něm pár psacích stolů, skřínek, provizorní trezor na zbraně, a hlavně parta nadšených mladých můžu, kteří se s drajvem a zaujetím sobě vlastním rozhodli, že budou v nejvýchodnějším městě dohlížet na bezpečnost. Tak se začala psát historie Městské policie Jablunkov, která v letošním roce slaví 30 let.

Již v lednu roku 1991 město, jakožto zřizovatel služby kontrolující pořádek, započalo s náborem budoucích strážníků. Tehdy se ještě nevědělo, jak přesně bude městská policie pracovat, její fungování se v porevoluční době nemohlo opřít o specifické zákonné normy, a tak všechno vznikalo, jak se říká za pochodu. Nově přijatí zaměstnanci svépomocí zařizovali prostor své služebny, kde se vyjímala snad jen nová pevná linka se spojovacím číslem 2696 a psací stroj, na kterém se učili psát své první záznamy a svodky.

Od 1. května 1992 začala jednotka oficiálně fungovat, a to ve 24hodinových směnách s dvěma volnými dny a v počtu deseti strážníků, jednoho výkonného velitele a tří dispečerek, které na základně držely nepřetržitou službu. O významnosti, jakou zastupitelé zřízení městské policie přikládali, hovoří i kronika města Jablunkova. Tučně jsou v ní zapsána jména všech nových pracovníků Městské policie Jablunkov, z nichž v jejích řadách v současnosti najdeme již jen dva patrioty ‒ velitele Pavla Kufu a strážníka Karla Vitoše.

„Tehdy jsme s nadšením a elánem začali pracovat jako městští strážníci, kteří se snažili vybudovat si stejné jméno jako naši respektovaní státní kolegové. S nimi jsme také z počátku chodili do terénu, my jsme se od nich učili, oni byli zase rádi za pomoc ve službě. V počátcích jsme začínali ještě za československé federace a sloužili i státní policisté ze Slovenska. Do terénu jsme chodili ve stejnokroji, který na těle cítím dodnes. Byla to košile z pytloviny, která příšerně svěděla, tenká kožená kravata, černé kalhoty, lakýrky a bílé ponožky. První kroky terénem ve službě jsou nezapomenutelné, lidé se na nás dívali jako na policisty z jiné planety, a dokonce si nás fotili do rodinných alb. Naše první služební zbraně byly kolty značky ASTRA, které jsme měli zavěšené proklatě nízko,“ vzpomíná s úsměvem na svůj první strážnický outfit současný velitel jablunkovských strážníků Pavel Kufa.

A ve vzpomínání pokračuje, tentokrát jsou tématem samotné zásahy: Prvním úspěšným zákrokem strážníků v roce 1992, a docela úsměvným, bylo vloupání do budovy Radnice č.p. 144. „Tehdy byl ještě prostor pro diváky v kině na takové dřevěné, šikmé konstrukci s docela nepohodlnými lavicemi. Zloděje skrytého pod touto konstrukcí jsme našli zahrabaného v odpadcích, které se tam za mnoha léta nashromáždily. Poněvadž ani po dvou hodinách se pachatel nemínil z úzkého prostoru dobrovolně vzdát, musel ho doslova vytáhnout služební pes PČR.“

Ne všechny vzpomínky jsou však takto radostné. „Ocitli jsme se například u dvojnásobné vraždy, bylo to na Bělé v tamější hospodě Mazurovice. Šlo o velmi těžký zásah, zajišťovali jsme střelce, snažili jsme se zachránit postřelené bratry, ale pro oba to skončilo tragicky. Všude byla spousta krve, stejně jako u nehody, kdy parta mladíků nabourala do zdejší benzínky a holeně se jim doslova zalomily do palubní desky. Toto jsou situace, které se vám zaryjou do paměti, stejně nepříjemné jsou pak i sebevraždy,“ ilustruje Kufa, ale na odlehčenou dodává ještě jeden případ z minulosti. „Když se v 90 letech během měnové reformy kolkovaly peníze, hlídali jsme svezené pytle peněz na poště. Tehdy jsme opravdu spali doslova na "MILIÓNECH.“

V roce 1995 městská policie měnila svou adresu do donedávna obývaného suterénu jablunkovské radnice. Kromě kontroly veřejného pořádku zajišťovala například také hlídání soukromých subjektů jako Komerční banky či České spořitelny. Změnil se rovněž pracovní režim, strážníci se střídali ve 12hodinových směnách. Mnozí z nich také řady městské policie nejvýchodnějšího města opustili, za tři dekády se zde vyměnilo celkem 46 zaměstnanců, přičemž pozice dispečerů byla s nástupem mobilních telefonů a moderních telekomunikační techniky zcela zrušena.

A shakespearovská otázka Být či nebýt? - respektive Mít či nemít? městskou policii provázela v historii několikrát. Přeci jen její provoz představoval v kolonce výdajů městského rozpočtů finanční prostředky, které by jistě „zalátaly“ kdejakou díru v obecní komunikaci či chodníku. „Nakonec však u zastupitelstva napříč časem i politickým obsazením vždy zvítězil pocit bezpečí nad finanční stránkou. A za to jsem moc rád,“ děkuje Pavel Kufa.

Ve vedení městské policie se za tři dekády vystřídali čtyři starostové – Antonín Tichoň, Leo Legierski, Petr Sagitarius, Jiří Hamrozi a místostarostka Marta Murínová jmenovaná vedením MěP zastupitelstvem města. Ve funkci velitel-strážník se vystřídali Tadeáš Samiec, Henryk Heczko a současný velitel Pavel Kufa.

Zlomový byl pro strážníky rok 2020, kdy se s nadšením přestěhovali do nových prostor zbrusu nového Integrovaného výjezdového centra, kde pod jednou střechou fungují s jablunkovskými dobrovolnými hasiči a krajskou záchrannou službou. „Musím říct, že stěhování nám vlilo novou krev do žil. Nejde jen o nové zázemí, komfort například v tom, že si máme kde ohřát a v klidu sníst oběd, ale změnila se také práce, při které využíváme moderní techniku, kamerový systém, nové auto… Skvělý je také bezprostřední kontakt s ostatními složkami IZS, který napomáhá perfektní spolupráci,“ pochvaluje si velitel jablunkovských strážníků, kteří se ve své novodobé historii „zapotí“ daleko více než v minulosti.

Počet událostí, které řeší, mnohonásobně převyšuje čísla statistik v začátcích fungování městské policie. Za uplynulých třicet let strážníci řešili desítky tisíc událostí, při kterých zachránili mnoho lidských životů, materiálních škod, negativních dopadů na občany. Hlavním přínosem však také je, že působí preventivně a zastávají nedílnou součást ochrany veřejného pořádku ve městě. Jen loni přijali například bezmála čtyři stovky oznámení a počet vedených záznamů je téměř dvojnásobný. „Řešíme přestupky zejména proti veřejnému pořádku, majetku, v dopravě a v codivové době je velký nárůst přestupků občanského soužití,“ ilustruje Pavel Kufa s tím, že počet oznámení se rozšířil nejen díky rozvoji mobilního spojení, ale také tím, že lidé nejsou vůči svému okolí lhostejní. „Přibylo anonymních volání, která samozřejmě vždy také prověřujeme. Jsem rád, že se na nás lidé s důvěrou obracejí, vyžadují od nás pomoc, čekají na nás,“ je potěšen Kufa.

V současné době má městská policie 10 strážníků včetně velitele a jednu civilní pracovnici, která má na starosti rozpočet, administrativu a kamerový systém. Kromě kontroly veřejného pořádku a zajišťování bezpečí či odchytu zvířat se v nejvýchodnějším městě stará také o prevenci kriminality, BESIP, a to například formou vzdělávání žáků ve školách.

„Obzvlášť si ceníme spolupráce s obvodním oddělením PČR v Jablunkově. Za ta léta tady byla vždy super parta a v těchto dvou samostatně fungujících složkách se nikdy nebraly rozdíly. Profesionálně se doplňuje a napomáháme si nejen ve služebních záležitostech, ale sejde se i v soukromí. Od roku 1992 se ve funkci velitelů OO PČR v Jablunkově vystřídali a spolupracovali s MěP Ladislav Botur, Vladislav Kobielusz, Pavel Nesit, Marek Sikora a současný velitel Lukáš Kaluža.“